Když jsem přemýšlela jak napsat tento náš příběh tak jsem si řekla, že
musím začít od úplného začátku jak to všechno začalo.
Nejprve se mi narodil syn Honzík ve 37+2 tt 3.1kg a 48cm (8.3.2004) už v
tomto těhotenství jsem měla potíže a musela jsem ležet na udržování 6 týdnů, aby jsme předešli předčasnému porodu,ale vše se zvládlo a my byli šťastní.
Po 1,5 roce po porodu Honzíka jsem byla v úžasu, že čekáme další miminko. Nejprve jsem byla tak trochu v šoku jak to vše zvládnu, když budou od sebe takový kousek, ale pak jsem se začala čím dál tím víc těšit.
Těhotenství
probíhalo v pohodě ve 20 týdnu jsem se dověděla, že čekáme chlapečka. Tak Honzík bude mít brášku řekla jsem si. A byla jsem spokojená.
Ale moje spokojenost už netrvala dlouho. Ve 23tt jsem dostala infekci
do pravé ledviny a močového měchýře, hned jsem byla v nemocnici, antibiotika a kapačky. Já i miminko jsme byli v pohodě a po 14 dnech mě pustili domů.
Takže se vše zdálo srovnané, ale nebylo. Za 14 dní mi bylo hůř a hůř až mě museli odvést do nemocnice ve 20 hod a ve 9:00 hod byl Fandík na světě 25tt
a já věděla, že je vše špatně. Byl to děsný zmatek a chaos, spousta doktorů
a volala se záchranka, aby přijeli z Ústí pro mého drobečka.
Byl to hrozný pocit, miminko se narodilo ani nebrečelo a primář z Ústí mi řekl, že to není
dobré.
Byli to ty nejhorší chvíle v mém životě, bohužel Fandík na následky
porodu přes snahu Ústeckých doktorů po 3 týdnech zemřel...
Byli to těžké a velice kruté chvíle, ale díky mému synkovi Honzíkovi a
rodině se to vše zvládlo.
Moc a moc jsem si přála miminko, do dnes vidím jak ke mě přišel
doktor v nemocnici a řekl mi "Ano, můžete mít miminko, ale až za 2 roky a musíte vážit aspoň 52 kg". Já v té době měla 45 kg.
Když si člověk něco moc přeje tak jde za cílem s veškerým odhodláním a
snahou a tak se mi za 2 roky podařilo přibrat na 50kg a v lednu 2009 mi doktorka oznámila velice úžasnou zprávu, že čekám dvojčátka. Brala jsem to jako dar
od Boha za ztrátu synka...
Bylo to úžasné, těhotenství jsem brala v pohodě, stále jsem si
říkala, že vše dobře dopadne a že už se mi nikdy nebude opakovat to co se mi stalo!!!
Ve 20 týdnu jsem začala mít silnou arytmii a pulz 180, takže jsem
musela nastoupit do nemocnice, ale vše dobře probíhalo a mě za týden pustili domů s tím, že musím dodržovat klidový režim.
A za pár dní jsem se dověděla, že čekám chlapečky, a hned jsem měla
jasno bude to Kubíček a Jiříček. Vítáme vás klucí.
Vše bylo tak v pohodě až do 5.6.2009 kdy mě manžel zavolal z nemocnice, že upadl z lodi a na 7x si rozdrtil patu....
V tu chvíli jsem myslela, že snad do večera porodím. Ale pak jsem si
řekla "Co blbneš?? Nemůžeš takhle myslet! Vždyť by to byla jedna pohroma za druhou, ve
23 tt by to kluci nepřežili."
A tak jsem šla s maminkou na procházku a pořádně jsem si provětrala hlavu a ujasnila jsem si myšlenky...
Vše jsme zvládli na dálku díky mobilu a pc....
Přišlo 19.7.2009 a mě se dělalo hůř a hůř a poslíčci mi dávali o sobě hodně vědět....Maminka mě v poledne odvezla do nemocnice a tak jsem utišovala maminku , aby se nenervovala, že vše zvládnu, že vím do čeho jdu.
Pan doktor mě okamžitě přijal a hned mě dali na kapačky, prý se mě pokusí udržet, ale nějak se jim to nedařilo, kapačky nepomáhaly a tak začali jednat
20.7. mě převezla sanitka do Ústí nad Labem. Moc jsem si přála jet do nemocnice v celku a to se mi splnilo..
Když jsem tam dojela, tak už se kolem mě točili samý doktoři a sestřičky a jedno vyšetření za druhým, už jsem nesměla ani na wc.
Čím se blížil večer tím mi bylo víc špatně a pak ke mě přišel pan
primář a řekl mi, že už musí udělat císařský řez, protože se Kubík zamotal do
placenty a že jde o minuty.
Kluci se narodili 20.7.2009 Kubík v 18:57hod váha 1.68kg a 43cm a
Jiříček v 18:59hod a 1.43kg a 41cm ve 29+6tt.
Když jsem se probrala z narkózy tak jsem je prosila,aby mi kluky vyfotili na mobil, že je toužím vidět, doktoři i sestřičky byli moc hodní a splnili mi mé přání. Tolik jsem se těšila až je uvidím. Druhý den mě odvezli na JIP,
když jsem viděla ty inkubátory, tak se mi chtělo hodně brečet myslela jsem si totiž, že Jiřík leží na místě kam jsem jezdila za Fanouškem...
Přišel ke mě pan primář a představil mi naše drobečky, a pak přišla rána. Jiřík dostal infekci a byli rozhodující 3 dny jestli to přežije.
Myslela jsem, že se zblázním. Říkala jsem si tohle se přece nemůže
stát, tolik jsem si už vytrpěla!!!
Když mě přivezli na pokoj začala jsem prosit všechny Anděle a pána Boha, aby mě pomohl, že nechci další ztrátu dítěte a volala jsem mamince a sestřičkám.
Nejstarší sestřička Petruška se věnuje léčivým energiím a tak jsem jí
řekla jaká je situace a poprosila jsem o pomoc, aby poslala drobečkům sílu a
energii, kterou nutně potřebují.
Když jsem přišla druhý den na JIP měla jsem velké obavy, ale když začal pan primář mluvit vše ze mě spadlo. Měl pro mě jen dobré zprávy! Zdravotní stav Jiříčka se jako zázrakem zlepšil a já byla tak šťastná a nadšená jak
jen matka může být.
Do týdne jsem měla Kubíka na pokoji a Jiříčka mi dali na pokoj o 2 dny dýl
a tak jsme spolu hospodařili 5 týdnů.
26.8.2009 nás pustili domů, to byla sláva a radost!!!
Je jasné, že nás pak čekal kolotoč po vyšetřeních a doktorech, ale i tak jsme měli neskutečnou radost, ven na procházku jsme směli až za 3 měsíce po narození.
Jinak teď má Kubík 21kg a 117cm a Jiřík 17kg a 111cm.
Na kontroly chodíme na pediatrii, kardio, oční, alergo, neurologii, foniatrii,
logopedii. Býváme často nemocní, teploty, záněty průdušek, 2x zápal plic, záněty středního
ucha,už jsme měli i bacila E-kolu, ale vše zvládáme pomocí doktorů.
Co se týká vývoje špatně mluvíme, ještě se sami neoblíkneme, ale jinak se snažíme naučit naše broučky co se dá..
Kubíček má vývojovou dysfázii, aspergerův syndrom, astma, sníženou imunitu.
Jiříček má ADHD, preexcitační syndrom, vývojovou
dysfázii, sníženou imunitu.
Honzík má ADHD, celiakii, lupenku, která mu
napadá klouby, sníženou imunitu.
Přeji všem maminkám a jejich drobečkům hodně moc zdravíčka a sil.
Všem maminkám posílá pozdrav Eva Štveráková a její kluci
V nemocnici v UL už skoro rok slouží 12 čepiček, byť amatérsky dělaných, ale stále drží :)
