Pokus o 1.IVF
Malá byla úplně zdravá, nic jí nebylo. Vážila 433 gramů, 22+5 tt a miminka se u nás zachraňují od 24. tt, nebo pokud má miminko víc jak 500 g. Takže nám chybělo pouze 63 gramů a už by se dalo něco dělat. Malá byla vlastně vymodlená, protože mám za sebou 3 samovolné potraty a 1 mimoděložní, takže mám už jen jeden vejcovod, a ten je k ničemu protože je srostlý. Takže nám nezbývalo než jít na umělé oplodnění.
Začala jsem chodit do centra reprodukční medicíny, tam jsme s přítelem prošli vším možným a nakonec se povedlo. Hned napoprvé jsem otěhotněla a vše bylo v pořádku. Užívala jsem si těhotenství a strašně jsem se těšila. Doma mám už vše nakoupené na holčičku, spoustu krásných oblečků, dudlíků, věcí ke kojeni, no prostě všecko, a pak přišla rána jak z čistého nebe. Jednoho rána jsem se probudila a krev… přítel mě hned vezl do nemocnice, tam mi řekli, že je to velice špatné, že malou asi nedokážou udržet, aby dorostla do 500gramové hranice.
Pak už to šlo ráz na ráz. Malinká to vydržela dva dny, pak praskla voda, porodní sál, pořád jsem ji cítila, že se hýbe kope, a pak porod. Asi třikrát jsem zatlačila a malá byla venku, ani mi ji neukázali a hned ji ode mě odnesli, akorát mi pak řekli, že tyhle miminka nemají vyvinuté plíce, takže když se dostanou na svět, do minuty umírají. Nejlepší je, že tomu říkají potrat. Byl to můj nejhorší zážitek v životě.
Stále mi je po malinké smutno a v noci se mi o ní často zdá. V červenci 2012 jsem byla na kontrole a zjistili, že mám na čípku léze 2 stupně. Hned jsem šla na operaci a léze z čípku byly odstraněny. Po kontrole je vše v pořádku a já jsem mohla podstoupit druhé IVF. Opět začal ten kolotoč a 12.října 2012 mi zavedly dvě embryjka. Dnes jsem těhotná 5. týden a za čtrnáct dní jdu na kontrolu, jestli je vše v pořádku, a hlavně, jestli jsou tam dvě nebo jen jedno. Jsem strašně šťastná, ale mnohem víc se bojím, co mě ještě čeká, jestli nebudou žádné komplikace atd. Přeji si, ať to tentokrát už vyjde.
Na naši malinkou nikdy nezapomenu a posílám ji pusinku a omlouvám se jí, že jsem to nezvládla
2.pokus o IVF
Po všech dalších a dalších vyšetření mi našli léze na čípku, takže jsem musela na konizaci čípku a to zhoršilo další pokus o miminko. Musela jsem čekat na operaci a následně čekat, až se čípek aspoň trochu zahojí, abych mohla na další druhý pokus umělého oplodnění. Nicméně jsem se dočkala a začalo vše nanovo. Prášky, injekce, ultrazvuky, pak nervy, kolik mám vajíček a kolik se jich podařilo oplodnit…Naštěstí se oplodnily 4 a dvě jsem dostala do bříška.
Pak následoval den, kdy jsem si měla udělat test. Našla jsem tam pěknou dálnici. Strašně jsem se zaradovala a byla šťastná, jenže už mi začaly v hlavě běhat zlé myšlenky, co když to zase dopadne zle jako minule??? Našla jsem si super doktora. který se celou dobu o mě staral…
Vše bylo v pořádku až na občasné nevolnosti. I ve 12. týdnu testy vyšly tak, jak mají. Na další kontrole asi kolem 15. týdne mi doktor řekl, že se mi zkrátil čípek, takže mi doporučuje zašití. Takže za týden jsem už ležela v nemocnici se zašitým čípkem a následně doma. Nesměla jsem nic, jen ležet a ležet a ležet maximálně na záchod. Bylo to strašné, ale co člověk neudělá pro miminko…
V 22. týdnu jsem šla na záchod a na kalhotkách trochu krve. Okamžitě jsme jeli do nemocnice na Bulovku. Tam jsem čekala 2 hodiny na vyšetření. Vyšetření probíhalo tak, že mi doktorka řekla „JEŽIŠI, okamžitě převoz do nemocnice, kde mají výbavu pro předčasně narozené děti.“ Byla jsem otevřená na 2 prsty a čouhal mi vak blan i přes to, že jsem byla sešitá. Hledali mi nemocnici asi hodinu a mně mezitím v hlavě chodily myšlenky „Bože, to se mi nemůže stát podruhé, to prostě ne…“
Naložili mě do sanitky a vezli mě do nemocnice k Apolináři. Po cestě mi tekly slzy jako hrachy a připadala jsem si jako ve zlém snu. Přijeli jsme do nemocnice a tam mě nechali na sále až do rána s tím, že buď se rozjede porod nebo ne. Vydržela jsem to…
Ráno mě převezli na rizikové oddělení a tam jsem strávila ještě 6 týdnů jen vleže. Po 6 týdnech věčného ležení mi praskala voda a začaly kontrakce po 3 minutách. Byla jsem v 27. týdnu. Tohle jsem ještě vydržela další dva dny. Porodila jsem akutním císařským řezem holčičku Anetku ve 27+3 tt. 1.4.2013. Vážila 920 g a měřila 35cm.
Byla dva měsíce v nemocnici a z toho měsíc v inkubátoru. Všechno krásně zvládla a je úplně zdravá. Teď. když to píšu, jí je 7 a půl měsíce a váží přes 7 kg. Je strašně hodná a čilá, stále se směje,povídá...Chodíme do nemocnice Ke Karlovu na péči o předčasně narozené děti kde ji hlídají jak se vyvíjí a jak se jí daří. Je úpl
ně zdravá..sice krapet menší,ale to vůbec nevadí...
Dnes je Anetce 7,5 měsíců a váží 7 kilo :)
