Náš příběh začal již půl roku před
otěhotněním, když jsem prožila mimoděložní těhotenství. To bylo umístěno vzadu
za dělohou, operováno muselo být přes dělohu, takže na levém děložním rohu
vznikla jizva.
Půl
roku na to jsem znova otěhotněla, naštěstí těhotenství bylo tentokrát na
správném místě, v děloze. Těhotenství jsem si opravdu užívala, nic mě
netrápilo až do tt 30+6, kdy mě v noci začalo pobolívat v podbříšku,
bolest po 30 minutách ustala. Za vinu jsem to dávala poslíčkům. Druhý den, tedy
31+0 tt jsem byla na velkém ultrazvuku, kde bylo všechno v pořádku. Ten den
v noci se mi bolest vrátila a neustávala. Tak jsme s manželem jeli do
porodnice. Na příjem na porodní sál 2 jsme přijeli kolem 2h ráno. Tam mě
vyšetřili a nechali na pozorování. Na bolest jsem dostala kapačku s magnéziem,
která vůbec nezabrala. V 5h ráno si pro mě přišly sestřičky, aby mi
natočily monitor. Nejdříve se jim to nedařilo, poté se jim to nezdálo, tak
zavolaly doktorku. Ta mi udělala UZ a jelikož bolesti neustávaly, zavolala pana
docenta Pařízka, který operoval. Byly mi píchnuty kortikoidy, ale po naměření
nízkého tlaku a vysokého tepu se pan docent rozhodl pro ukončení těhotenství,
něco se mu nezdálo.
Na
sál už jsem nebyla schopna dojít ani přelézt pojízdné lehátko. Pak to šlo ráz
na ráz. Najednou kolem bylo spousta lidí, mě bylo na zvracení. Vše se
odehrávalo hodně rychle. Po akutním císařským řezu jsem se probudila na
gynekologické JIP. Nevěděla jsem, zda je Anetka v pořádku a na otázku mi
bylo řečeno, že za mnou přijde paní doktorka.
Když
jsem se dostala k telefonu, volala jsem manželovi, že jsem porodila. Když
manžel dorazil do porodnice, doktoři mu vše řekli a byl se podívat za Anetkou.
Anetka ležela na oddělení neonatologie na ARU v inkubátoru. Poprvé jsem ji
viděla na fotce, byla nádherná. Narodila se v 31+1 tt s mírami 1740g a
43 cm.
Na
JIPku mi přišel doktor říci, co se stalo. Praskla mi děloha v místě, kde
byla operována po mimoděložním těhotenství. Měla jsem vnitřní krvácení do
dutiny břišní, ztratila hodně krve a měla odloučenou placentu ve střevech.
Takže Anetka byla nějakou dobu bez živin z placenty. Jak mi bylo řečeno
utekly jsme obě hrobníkovi z lopaty.
Anetka byla 9 dní na ARU
v inkubátoru z toho 7 dní na podpoře dýchání. Poté byla přesunuta na
oddělení IMP2, kde dělala obrovské pokroky a začaly jsme s kojením. Po 14
dnech Anetku přeložili na oddělení IMP1 a mě k ní opět přijali do
porodnice. Jenže tam nás čekala další zkouška. Anetce neudělalo dobře oční
vyšetření a pospolu s anémii, kterou měla už od porodu musela dostat transfůzi
a dýchat přes vapotherm. Naštěstí ho potřebovala jen na jeden den. Domů Anetku
propouštěli po 41 dnech. V 36+6 tt s váhou 2560g. Je to naše obrovská
bojovnice.
Novorozenecký
screening nám vyšel 3x pozitivní na CAH, který Anetce doteď nepotvrdili ani
nevyvrátili.
Touto cestou
bych ráda poděkovala doktorům (jmenovitě Doc. Pařízek, Prof. Plavka, Dr.
Termerová, Dr. Zlatohlávková, Dr. Vokurková…) a
nejhodnějším sestřičkám co se o Anetku a o mě u Apolináře starali, měly
jsme obrovské štěstí, že jsem rodila zrovna tam, v těch nejlepších rukou. Dále neziskové organizaci BabyKlokánci,
především Evičce Ratajové za její obrovskou podporu. A v neposlední řadě
manželovi, který za Anetkou dojížděl, tak jako já každý den, vím, že to cítila.
0 komentářů:
Okomentovat