Anetka (1740 g, 43 cm) narozená 31+1 tt



Náš příběh začal již půl roku před otěhotněním, když jsem prožila mimoděložní těhotenství. To bylo umístěno vzadu za dělohou, operováno muselo být přes dělohu, takže na levém děložním rohu vznikla jizva.
            Půl roku na to jsem znova otěhotněla, naštěstí těhotenství bylo tentokrát na správném místě, v děloze. Těhotenství jsem si opravdu užívala, nic mě netrápilo až do tt 30+6, kdy mě v noci začalo pobolívat v podbříšku, bolest po 30 minutách ustala. Za vinu jsem to dávala poslíčkům. Druhý den, tedy 31+0 tt jsem byla na velkém ultrazvuku, kde bylo všechno v pořádku. Ten den v noci se mi bolest vrátila a neustávala. Tak jsme s manželem jeli do porodnice. Na příjem na porodní sál 2 jsme přijeli kolem 2h ráno. Tam mě vyšetřili a nechali na pozorování. Na bolest jsem dostala kapačku s magnéziem, která vůbec nezabrala. V 5h ráno si pro mě přišly sestřičky, aby mi natočily monitor. Nejdříve se jim to nedařilo, poté se jim to nezdálo, tak zavolaly doktorku. Ta mi udělala UZ a jelikož bolesti neustávaly, zavolala pana docenta Pařízka, který operoval. Byly mi píchnuty kortikoidy, ale po naměření nízkého tlaku a vysokého tepu se pan docent rozhodl pro ukončení těhotenství, něco se mu nezdálo.
            Na sál už jsem nebyla schopna dojít ani přelézt pojízdné lehátko. Pak to šlo ráz na ráz. Najednou kolem bylo spousta lidí, mě bylo na zvracení. Vše se odehrávalo hodně rychle. Po akutním císařským řezu jsem se probudila na gynekologické JIP. Nevěděla jsem, zda je Anetka v pořádku a na otázku mi bylo řečeno, že za mnou přijde paní doktorka.
            Když jsem se dostala k telefonu, volala jsem manželovi, že jsem porodila. Když manžel dorazil do porodnice, doktoři mu vše řekli a byl se podívat za Anetkou. Anetka ležela na oddělení neonatologie na ARU v inkubátoru. Poprvé jsem ji viděla na fotce, byla nádherná. Narodila se v 31+1 tt s mírami 1740g a 43 cm.
            Na JIPku mi přišel doktor říci, co se stalo. Praskla mi děloha v místě, kde byla operována po mimoděložním těhotenství. Měla jsem vnitřní krvácení do dutiny břišní, ztratila hodně krve a měla odloučenou placentu ve střevech. Takže Anetka byla nějakou dobu bez živin z placenty. Jak mi bylo řečeno utekly jsme obě hrobníkovi z lopaty.
            Anetka byla 9 dní na ARU v inkubátoru z toho 7 dní na podpoře dýchání. Poté byla přesunuta na oddělení IMP2, kde dělala obrovské pokroky a začaly jsme s kojením. Po 14 dnech Anetku přeložili na oddělení IMP1 a mě k ní opět přijali do porodnice. Jenže tam nás čekala další zkouška. Anetce neudělalo dobře oční vyšetření a pospolu s anémii, kterou měla už od porodu musela dostat transfůzi a dýchat přes vapotherm. Naštěstí ho potřebovala jen na jeden den. Domů Anetku propouštěli po 41 dnech. V 36+6 tt s váhou 2560g. Je to naše obrovská bojovnice.
Novorozenecký screening nám vyšel 3x pozitivní na CAH, který Anetce doteď nepotvrdili ani nevyvrátili.

Touto cestou bych ráda poděkovala doktorům (jmenovitě Doc. Pařízek, Prof. Plavka, Dr. Termerová, Dr. Zlatohlávková, Dr. Vokurková…) a  nejhodnějším sestřičkám co se o Anetku a o mě u Apolináře starali, měly jsme obrovské štěstí, že jsem rodila zrovna tam, v těch nejlepších rukou.  Dále neziskové organizaci BabyKlokánci, především Evičce Ratajové za její obrovskou podporu. A v neposlední řadě manželovi, který za Anetkou dojížděl, tak jako já každý den, vím, že to cítila.



0 komentářů:

Okomentovat