Adrianka (998g) narozená ve 29. týdnu těhotenství

Tak abych se nejprve představila. Jmenuji se Adrianka a narodila jsem se tatínkovi Mirkovi a mamince Michaele. Na svět jsem přišla trochu nečekaně dne 14. ledna 2009 (přesně v 3:50) ve Zlíně. Vážila jsem 998 g a měřila 36 cm. Poté jsem ještě zhubla a měla jsem 870 g. Byla jsem moc maličká, tak se mým pokojíčkem prozatím stal inkubátor. Narodila jsem se o 11 týdnů dříve, než jsem měla, protože maminku trápily nějaké zdravotní problémy. Termín porodu byl stanoven na 28. března 2009 a od toho data se počítá můj korigovaný věk.
Ve Zlíně v porodnici na mě a maminku byli všichni moc hodní, ale já jsem musela být z kapacitních důvodů převezena 19. ledna do Brna na II. dětskou kliniku v Černých Polích. Maminku pustili 20. ledna domů z porodnice a hned na druhý den se vydala za mnou do Brna. Byli jsme všichni i tatínek, z toho, že nemůžu být ve Zlíně, moc smutní. Ale co se dalo dělat, maminka s tatínkem za mnou jezdili obden a vozili mi mlíčko, abych měla co papat a abych pěkně přibírala a mohla být brzy s nimi doma v Boršicích. Další nemilá věc nás potkala v podobě toho, že v Brně v nemocnici od 7. 2. do 21. 2. zakázali návštěvy kvůli chřipkám a my jsme se s maminkou a s tatínkem po tuto dobu vůbec neviděli! Moc nás to trápilo. Maminka s tatínkem ale přesto každý druhý den jezdili do Brna s mlíčkem pro mě. 25. února mě na žádost rodičů převezli z Brna zpět do Zlína. To jsme byli všichni moc šťastní:-)! Už jsem inkubátor nepotřebovala, tak mě uložili do vyhřívané postýlky na intermediálním oddělení. Maminka hned ten den za mnou nastoupila do nemocnice. Bohužel jsme ale nemohly být ještě úplně spolu. Maminka měla postýlku na oddělení šestinedělí a každé 3 hodiny za mnou chodila, aby mě přebalila, nakrmila a hlavně se se mnou pomazlila, protože to bylo vůbec poprvé, co mě mohla držet v náruči a dávat mi pusinky. Krmila mě odstříkaným mlíčkem z lahvičky, protože z prsu mi to moc nešlo. Byla jsem přece jen ještě moc malinká. Vážila jsem 1800 g a musela jsem mít alespoň 1950 g, abych mohla za maminkou na pokoj. Tatínek za námi každý den jezdil a taky se se mnou mazlil a choval mě a povídal mi o tom, jaký krásný pokojíček mi doma přichystal a moc se těšil, až si nás s maminkou odveze domů. Váhy 1970 g jsem dosáhla 2. března, a tak jsem putovala za maminkou na pokoj. Byly jsme moc rády, že můžeme být konečně spolu a věděly jsme, že je to už napořád! Na pokoji s maminkou nám to pěkně šlo, já jsem přibírala a pomalu se blížil ten okamžik, kdy nás z nemocnice propustí. Dojeli se na mě podívat dědečci i babičky a taky teta, strejda. Všichni se moc těšili, až si mě prohlédnou naživo a ne jen na fotkách. Babičky plakaly a já jsem si říkala:„Neplačte, za chvíli mě máte doma. Já jsem přece šikulka a moc se snažím!“ A byl tu 6. březen a já jsem mohla konečně opustit nemocnici s váhou 2080 g. A tak jsem se tatínkovi na jeho svátek nastěhovala do domečku. Jo a pochvalu pro tatínka, pokojíček mi udělal opravdu překrásný! CHICHICHI






0 komentářů:

Okomentovat