Zdravím všechny maminky a tatínky. Jmenuji se Martina a jsem maminkou Míšánka, který se narodil předčasně v ÚPMD Podolí. Mám celkem 4 děti, Míšánek je poslední a jelikož je to kluk, tak mé těhotenství bylo rizikové hnedle od počátku, kdy bylo možné na ultrazvuku zjistit pohlaví miminka.
Mám celkem tři kluky a všechny jsem nedonosila až do konce. První se narodil ve 36tt, druhý ve 35tt no a Míšánek, bohužel, vydržel jen do 27tt. Dceru, ta se narodila jako druhá, jsem naopak přenášela celých 14 dnů.
Ale abych se dostala k mému sluníčku. Ležela jsem na P3 (oddělení rizikového těhotenství) asi tři týdny, mé paní doktorce se to moc nezdálo, tak mě tam poslala. Vše bylo jakštakš v pořádku, až přišel 16.leden, pozdě večer a já šla na záchod, že si půjdu lehnout vtom mi praskla voda.
V tu chvíli jsem byla úplně ochromená strachem o Míšánka. Sestra mi udělala test, jestli to je plodová voda a vložka celá zmodrala, nebylo pochyb. Seděla jsem na záchodě a bála jsem se i nadechnout a voda stále odtékala, jak z otevřeného kohoutku. Pak mě vyšetřil doktor a řekl, že mám lehce otevřené hrdlo.
Píchali mi čtyři dny kortikoidy, aby se malému vyvinuly rychleji plíce a musela jsem jen ležet, vstávat vůbec. Děloha se mi začala zavinovat a semkla se kolem malého, že jsem ani necítila jeho pohyby a sestřičky kolikrát nemohly ani změřit ozvy.
19.ledna mi porod vyvolali a v 17:45 byl Míša na světě, ani jsem ho neviděla.
Druhý den jsem se šla poprvé na něho podívat, bylo to pro mě hrozné. Nevěděla jsem, co mě tam na RESu čeká. Když jsem Míšánka uviděla, bylo to jako z nějakého filmu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byl tak maličký a skoro průhledný, všude hadičky, světýlka.... No zkrátka vše, co potřeboval k tomu, aby žil.
Měli jsme velkou kliku, že měl kolem sebe samé profesionály a především paní doktorku Šaňákovou.
Byla úžasná. Vše mi vysvětlila a ne jednou, jelikož jsem byla v šoku. Každý druhý den jsem tam s mužem jezdila a vozila Míšovi mléko, které ještě bohužel nesměl. Bohužel měl Míšánek krvácení do mozku 4.stupně, pak také retinopatii obou očiček 3.stupně.
Paní doktorka Zobanová mu udělala kryooperaci přímo v Podolí. No, a aby toho nebylo málo, měl rupturu střívka a musel do Motola na operaci, kde mu odebrali 5cm střívka a měl vyvedeny stomie až do dovršení 3kg hmotnosti. Podotýkám, že při narození měl 990g a 37cm.
Lékaři také zjistili, že Míšánkovi nefunguje páteřní kanálek na odvod mozkomíšního moku z hlavičky, tak mu zavedli zevní drenáž a pak dostal shuntík. Míšánkův první rok byl jen v nemocnici - Podolí, Krč a Motol.
Ale je to velkej bojovník a dokázal, že si místo na tomto světě zaslouží. Teď mu bude 5 let je stále nechodící, ale dělá velké pokroky.
V únoru měl velkou operaci kyčle. Snad se dočkáme a také se rozběhne. Je hrozně bystrý a šikovný. Je to naše sluníčko. Za nic na světě bychom ho nedali.
Možná je to moje psaní hektické, ale nejsem spisovatelka. A je toho tolik, že to ani napsat krátce nejde. Bylo by to na jednu knížku.
Jen jsem ještě chtěla napsat to, že ať už se stalo cokoliv, neměnila bych! Je jasné, že bych chtěla zdravé dítko, ale osud mi dal šanci vidět svět trošku jinak, než jen perfektně.
A Míšánek je zlatíčko.
0 komentářů:
Okomentovat