Jakoubek (950g) narozený ve 28. týdnu těhotenství

-->

Vypráví maminka:

Období“ v bříšku až po narození“

Že jsem těhotná, jsem nevěděla. Po 2 týdnech, kdy se nedostavila menstruace, jsem už měla pochybnosti… a na těhotenském testu našla dvě tlusté krásné čárky. Po návštěvě u doktora jsme zjistili, že jsem v 9tt, malému už krásně tepe srdíčko…a že budu tedy maminkou. Ve 12 tt. zrovna o noční službě mě začalo bolest dost břicho a ráno jsem začala krvácet . Byl mi předepsán lék na zastavení krvácení, klid na lůžku a odešla jsem na rizikové těhotenství. Chodila jsme na pravidelné kontroly, pan doktor byl svědomitý. Postupně, ale miminko neustále zaostávalo v růstu. Nejdřív o jeden týden, druhý… Když jsme jeli na kontrolní ultrazvuk, kdy zase uvidíme našeho chlapečka (tušila jsem celou dobu, že to bude kluk…a ten nám byl i potvrzen), zjistilo se, že už zaostává o 3 týdny a kontrolní Doppler testy potvrdily nulové toky v pupečníku. Byla jsem tedy přijata do nemocnice na rizikové těhotenství, kde se pokusí pupečník zprůchodnit…zaslechla jsem, ale něco o dosti krátkém pupečníku… Přijata jsem byla 1.5.2008. Bříško jsem měla malé, vypadala jsem, jako bych se jen víc najedla a všichni si ze mě dělali legraci, že snad nejsem ani těhotná. I sestra na příjmu se na mě koukla a říká: „Vy jdete na přerušení?“ A já na to: „NE, já jdu na udržení.“ Pravidelné kontroly a výsledky byly jako na houpačce, jednou dobré, pak horší, kritické a zase v normě… Několikrát jsem nejedla, jelikož hrozila nutnost akutního císařského řezu… vydrželi jsme to tak do 10.5.2008 . Pohyby jsem cítila a až na jeden noční záchvat se zády, jsem se cítila dobře. Ranní kontrola však ukázala, že za 10 dní hospitalizace malý nepřibral vůbec nic, jen pije plodovou vodu a váží asi 900 g.
Je 14 hodin, další kontrola, jsem od rána na lačno a potvrzuje se špatná diagnóza, že miminku nejde kyslík do hlavičky. Jde se hned na sál, bylo rozhodnuto. Nebyl, ale volný žádný inkubátor, a tak se muselo čekat 20 minut… kdy se tedy zařídily předoperační přípravy, narychlo jsem si stihla sbalit věci a poslat SMS, že rodím… Hlavou se mi honila jediná otázka - Zda se náš Kubíček narodí živý a zda neumře, když je tak malinkatý a nezralý. Naštěstí jsem dobrala všechny kortikoidy na dovyvinutí plic, ale přesto.
Náš Jakoubek Veselý se narodil ve 28+3 tt dne 10. května 2008 , měřil 35 cm a vážil 950 g… v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Tatínek viděl, jak s malým běží ze sálu na JIRP, kde sledoval, jak ho ukládali do inkubátoru a ošetřovali. Pan doktor mi po probuzení na JIP řekl, že je to „ malej sebevrah“, jelikož měl omotanou pupeční šňůru 2x okolo krku, 2x okolo bříška a ještě napříč celým tělíčkem a čím víc se hýbal, tím víc se dusil. Měli jsme velké štěstí, že jsem byla hospitalizována a sledována, že se malý neuškrtil. Pořád jsem pak přemýšlela a občas i nyní po 2 letech, jak to mohlo dopadnout… že mě nic nebolelo, pohyby jsem cítila… a nebýt tam… miminko by v bříšku umřelo… Ale je tady… živý a začíná svoji cestu životem…

Vypráví Kubíček:
Období „od narození po odchod domů“

10.5.08 - jsem se narodil, tatínek mě viděl, jak mě ukládají do inkubátoru a ošetřují
11.5.08 - ještě mě neviděla maminka... je zatím na JIP
12.5.08 - mě prvně maminka viděla a pohladila moji maličkatou ručičku. V noci jsem dostal nejdřív první a poté během dne druhý pneumotorax. Mám napíchlé obě plíce a vyvedené drény, jsem na dýchacím přístroji, stále spinkám a nechci příjímat mlíčko.
14.5.08 - jsem dostal žloutenku a musel se slunit na sluníčku, už jsem se i hýbal, kopal nožičkama a ručičkama, protahoval se a rodiče mě viděli v celé své kráse… a taky mám plno vlásků
15.5.08 - začínám tolerovat 1 ml mlíčka
16.5.08 - jsem zatím stabilizovaný... odpočívám
17.5.08 - vyndali mi první drén z plíce, papám 1-2 ml mlíčka, začíná odcházet smolka a poprvé jsem na rodiče 2x chvilinku pokoukal a pak na ně několikrát zívnul
18.5.08 - dnes mi vyndali i druhý drén z plic, ale zase odmítám papat, celkově jsme na tom ale lépe. Poprvé od porodu mě vážili, spadl jsem na 870 g, ale je to prý u nedonošeňátek v normě (toleruje se 200 g/týden po porodu). Pokud to dobře dopadne, zkusí mě zítra odintubovat a zkusím dýchat sám....musím to zvládnout... žádné přídechy nepřipadají v úvahu, abych nedostal zase další pneumotorax. Tak uvidíme.
19.5.08 -zvládl jsem to, odpojili mě od dýchacího přístroje a jen mi ještě foukají občas kyslík do inkubátoru. Měl jsem otevřená obě očička a pořád se koukal na maminku, když mi vyprávěla, co je nového. Ze začátku jsem měl obrovskou škytavku, stále zíval a vyplazoval na ni jazyk. Už jsem začal i baštit trochu mlíčko. Testy na okysličení krve dopadly dobře a čeká se na testy, zda odchází z těla oxid uhličitý.

20.5.08 - Dnes už dýchám úplně sám a bez kyslíku. Prý jsem šikovný. Dávky mlíčka pomalu zvyšují. Tak snad to půjde dál dobře a začnu i přibývat na váze.

22.5.08 - spadl jsem s váhou na 840 g (zatím moje minimum), ale vypadám dobře.
23.5.08 - jsem přibral 10 g.
24.5.08 - vážím 870 g. Odpojili mě od kapaček a už mám jen sondičku na mlíčko. Jsem na tom už o dost lépe, a tak mě dnes přestěhovali do nového domečku (už nejsem v kritické uličce). A jsem prej malej vztekloun. Odkopávám se, rvu si sondičku z nosu, brečím, vztekám se, když se mi něco nelíbí... jsem divoch.
25.5.08 - vážím sice stejně, ale dobře papám (už 12 ml/3 hod). Dnes mě poprvé dali mamince na klokánkování....jé, to jsem byl spokojený, ale maminka se mě pořád nějak bojí pořádně uchopit, jsem holt moc malinkej :-)
26.5.08 - dnes půjdu zase k mamince na bříško, už se moc těším. Jinak už vážím 900g a papám 16 ml mlíčka.
27.5.08 - vážím 890g, mám nějakou teplotku a občas vypadávám s dechem, ale jinak dobré. Už jsem měl prvně na sobě tričko :-)
28.5.08 - jsem to zase dohnal, vážím 920 g a papám 18 ml mlíčka.
29.5.08 - občas vypadávám s dechem, mám teplotku a tolik nechci baštit, ale mám 950 g (překročil jsem porodní váhu).
30.5.08 - byl jsem v noci nejhodnější mimčo, ale i tak jsem občas vypadl s dechem, testy dopadly dobře, zase baštím... tak uvidíme. V mém okolí dostali moji kamarádi infekci
31.5.08 - dnes jsem se zase choval. Valil jsem na mamku oči a prohlížel si jí...a umím se krásně řehnit (ať nikdo netvrdí, že to takhle malá miminka neumí). Vážím 980g.
1.6.08 - už jsem se vykrmil na 1020 g a měl jsem oblečeníčko jako velký miminko. Bodyčko a ponožtičky...- ty mi tedy padaly z mých hubených nožiček...
2.6.08 - už mě zase přestěhovali, jsem v 5. domečku... už si připadám jak stěhovavej ptáček. Jsem v pokoji pro miminka s lepším zdravotním stavem. Vážím 1060 g a už se kulatím. Ty žebírka už mi nejsou tolik vidět.
3.6.08 - dnes jsem nepřibral ani nezhubl, měl jsem kontrolu očiček a vypadají dobře....
4.6.08 - vážím 1070 g, moc nepřibírám, abych nezatěžoval plíce. Jen si tak ležím, hovím a dozrávám, občas mi poklesne to dýchání, ale na to mám v mém věku právo. Čas je nejlepší lékař... Další odběry a kontrola srdíčka mne čekají asi v pondělí.
5.6.08 - vážím 1 100 g :-).
9.6.08 - vážím 1 190 g, ale ten kyslíček nic moc, jsem na 33% a občas potřebuju i více, když se na sestřičky vztekám nebo lezu po inkubátoru.. .je to na delší dobu
10.6.08 - Dnes mi je měsíc. A tak dneska v noci jsem všechny řádně postrašil, nejvíc rodiče... měl jsem kompletní zástavu dýchání a museli mě oživovatL. Dali mě zase zpátky na JIP, ale už jsem zas na IP. Kyslíček mám 33%. Pan doktor to mamince ani nechtěl říkat do telefonu, jak se mi dnes udělalo špatně. Jak už jsem psal... chce to čas....je to na delší dobu...
11.6.08 - dnes vážím 1 260 g :-), včera mi dali transfuzi a zdá se, že mi to pomohlo, jsem chudokrevný jako skoro všechna nedonošeňátka.
12.6.08 - vážím 1 280 g. Kyslíček mi zkusili ubrat na 25 % a docela jsem se držel... ale nemohl jsem k mamince. O to víc jsme si to vynahradili, když na mě hodinu koukala a mluvila... dovolila jí moje hodná teta, aby si mě zkusila prvně přebalit a nakrmit. Šlo jí to dobře, a mě zase to cumlání dudlíčku na stříkačce. Na to, že jsem do té doby znal jen sondičku, jsem toho vypil docela hodně...i když s přestávkama... je to náročné.
14.6.08 - vážím 1370 g... jsem se pěkně vypapal, kyslíček 23 %. Maminka si mě poprvé chovala zabaleného v zavinovačce… a půjčili mě i babičce. Ta z toho byla úplně u vytržení a pořád o mě mluví....
15.6.08 - dnes mám jen 10 g nahoře a 24% kyslíku.
16.6.08 - vážím přesně 1 400 g. Sestřičky si z maminky dělají legraci, že mi pro mlíčko chodí do mlékárny, jelikož mi nosí denně už skoro 800 ml mateřského mlíčka... to ani nestačím sám zbaštit, tak dostávají i moji kamarádi.
17.6.08 - 1 440 g...
18.6.08 - váha 1 480g
19.6.08 - Dnes jsem brečel a zase se vztekal. Nechtěl jsem se chovat mamince na bříšku... tak mě zabalili a maminka mě chovala v ruce a dostal jsem prvně dudlíčka, mňam, to se mi líbilo... dudlat a ještě jsem mohl na maminku koukat a ona mě houpala. V noci chci ale společnost taky, tak vždycky řvu jako tur a musí si mě vzít a pochovat alespoň teta , váha 1 500 g - ode dneška už nemusím mít mlíčko pasterizované.
20.6.08 - Tak dneska mě dala sestřička klokánkovat mamince na bříško, ale já se zase hrozně vztekal, odplazil se mamince k prsu a zakousnul se jí do podprsenky. Tak mi zkusili dát prvně prs do pusinky a seznamoval jsem se a trošku i sál. Zítra mě maminka přijde zkusit nakrmit, váha 1520 g.
21.6.08 - tak včera jsem prvně papal od maminky. Vypil jsem 12 ml z mé 21 ml dávky mlíčka. Jsem prý moc šikovnej... ale že mě to zmohlo, hned jsem pak tvrdě usnul. Zítra to zase zkusíme.
22.6.08 - dnes vážím 1570 g a večer jsem od maminky vypil 15 ml mlíčka
23.6.08 - vážím 1 600 g. Kontrola očiček dopadla dobře, ale pěkně jsem se na doktory a sestřičky rozčiloval, mračil a vztekal ... jsem malej drak.
25.6.08 - dnes jsem byl dlouuuho bez kyslíčku, ale ještě to nešlo, když jsem se vztekal a čertil, tak mi zase 1% dali. Vážím 1 670g. Celý den mě krmí ze sosáčku stříkačkou a jde mi to. Zato večer jsem pak byl už unavený a líný pít od maminky, tak to zkusíme zítra.
26.6.08 - Moje dávka mlíčka je 33 ml/3 hod. a dnes mám 1 690 g. Jsem zase bez kyslíku... snad mi to vydrží. Už chci být u maminky. I sestřičky říkají, že už jsem moc starý na inkubátor a taky jim to dávám najevo. Pořád se vztekám, brečím, cestuju po inkubátoru a rvu a tahám, co kde najdu. Taky se chci chovat a potřebuju hodně kontaktu... JÁ UŽ CHCI VEN DO POSTÝLKY K MAMINCE.... Takže dnes jsem vypil už 25 ml z prsu od maminky, šlo mi to pěkně. Taky jsem dostal krásná pidibodýčka od tety Katky, která mi je koupila až v Irsku! Jsem fešák
27.6.08 - dnes mám sice o 10 g méně, ale to je tím, že jsem vydržel a jsem stále bez přídavku kyslíku a navíc jsem se včera namáhal při sání mlíčka od maminky. Dnes mě mamka chovala 2,5 hodiny! Jsem prej mazel, říkala sestřička. Stejně s panem doktorem říkali, že už bych měl být co nejdřív s maminkou, že mám už potřebu tělesného kontaktu a jsem moc šikovný na papání... jenže se v nemocnici mění okna a maminku mohou přijmout až pak L. Takže si musíme oba ještě počkat do příštího pondělí, pak už BUDEME SPOLU.
28.6.08 - váha 1 700 g a už mi sebrali i monitor na srdíčko... tak mi pan doktor věří. Ležím už jenom na Nanny. 29.6.08 - jsem se vypapal na 1 750 g
30.6.08 - vážím 1 800 g, už mě vyndali z inkubátoru a ležím na prosklené postýlce. Teta mě dnes oblékla do fešných dupaček, abych se líbil. A jinak moc děkujeme VŠEM maminkám za krásné a povzbuzující meilíky pro mě a pro rodiče.
3.7.08 - váha 1 880 g. Jsem ale nějaký prošedivělý, nejspíš zítra dostanu ještě transfuzi... ale nemělo by to nic měnit na tom, že za mnou už v pondělí maminka nastoupí. Už se na ni moc těším.

11.7.08 - den po mých 2- měsíčních "narozeninách" jsem šel domů k mamince a k tatínkovi. Vážím 2 045g, měřím 43 cm . Nesu si s sebou do života určité komplikace (krvácení mezi síněmi na srdíčku, BPD – bronchopulmonální dysplázie plic, malá cysta na mozku ….), ale uvidíme časem...

*******

7.4.2010 – bude mi 23 měsíců. Pusinku mám už plnou zoubků, že už je maminka ani nepočítá. Kočárek bereme jen na dlouhé procházky, jelikož chci sám chodit…. Jezdím venku na motorce(odrážedle) a stále více se zdokonaluji ve stolování (to musím sám, přestože s dokrmem). Prozatím stále plenkujeme, s nočníkem je to zatím krutý boj. Délka 80 cm, váha 9,5 kg. A je to asi 14 dní, kdy jsem vstoupil do období vzdoru…, pokud není po mém, předvádím, co dovedu…. ale přesto všechno mě maminka i ostatní mají moc rádi a dělám jim jen radost…

Váš Jakoubek…

Tímto moc DĚKUJEME panu doktorovi MUDr. Pavlu Gerychovi a dalším doktorům a sestřičkám na novorozeneckém, porodním a rizikovém oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, za svědomitou a kvalitní péči o nás oba, za zachránění a „vypiplání“našeho malého Kubíčka, ze kterého je téměř již dvouletý krásný kluk.

Jakoubek s maminkou